Životopis v datech

25. 11. 1895 Ludvík Svoboda se narodil v Hroznatíně na Českomoravské vysočině.

11. 06. 1915 byl odeslán na východní frontu poté, když byl povolán do rakousko - uherské armády jako absolvent základních škol a Zemské zemědělské školy ve Velkém Meziříčí.

09. 09. 1915 přešel do ruského zajetí.

Září 1916 vstoupil do československých legií. Zúčastnil se slavných bitev legií u Zborova a Bachmače proti rakouské a německé armádě a bojů o trans sibířskou magistrálu proti Rudé armádě. Postupně velel družstvu, četě, rotě a praporu.

Září 1920 vrátil se do Československa v hodnosti kapitána, demobilizoval a ujal se svého rodného hospodářství.

23. 10. 1921 - 10. 01. 1923 vrátil se do nově se budující armády, nastoupil do 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži. Prošel řadou funkcí. V hodnosti kapitána velel kulometné rotě 3. pěšího pluku. Povýšen na štábního kapitána.

01. 05. 1923 - 14. 04. 1931 na Podkarpatské Rusi sloužil u 36. pěšího pluku, kde byl velitel kulometné roty, později zástupcem velitele praporu v hodnosti štábního kapitána.

15. 09. 1931 - 14. 07. 1934 povýšen na majora, vyučoval maďarštinu ve Vojenské akademii v Hranicích.

15. 07. 1934 opět nastoupil do svého mateřského pluku v Kroměříži v hodnosti podplukovníka.

Květen - září 1938 byl velitelem náhradního praporu. Po splnění mobilizačního úkolu, na vlastní žádost odešel jako velitel polního praporu na hranice bránit republiku.

15. 03. 1939 okupace Česko-Slovenska. Po okupaci Československa hitlerovským Německem se L.S. podílel na vytváření ilegální vojenské organizace Obrany národa na východní Moravě.

05. 06. 1939 odešel do Polska přes hranice v okolí Ostravy. V Krakově převzal velení tvořící se zahraniční vojenské dobrovolecké jednotky.

18. 09. 1939 po pádu Polska převedl vojenskou jednotku do Sovětského svazu, kde požádal o azyl.

Únor 1942 začal organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR.

30. 01. 1943 prapor odejel na frontu pod velením plk. L. Svobody.

08. 03. 1943 začal se boj u Sokolova a dalších střetnutí s německými vojsky na tomto úseku fronty.

Duben - září 1943 budovala se 1. československá samostatná brigáda, která byla nasazena do bojů za osvobození Kijeva a Pravobřežní Ukrajiny. Po ukončení těchto bojů byla brigáda přeorganizována v 1. československý armádní sbor.

03.12.1943 povýšen na brigádního generála

06. 10. 1944 sbor se zúčastnil bojů v Karpatsko - dukelské operaci a 6. října si probojoval cestu přes státní československé hranice.

04. 04. 1945 byl jmenován ministrem národní obrany v Košické vládě.

10. 05. 1945 povýšen na divizního generála.

01. 08. 1945 povýšen na armádního generála.

11. 10. 1948 vstoupil do KSČ.

25. 04. 1950 byl odvolán z funkce ministra národní obrany a jmenován předsedou Státního výboru pro sport a tělovýchovu a náměstkem předsedy vlády.

08. 09. 1951 byl odvolán i z této funkce.

Listopad - prosinec 1952 zadržen a vyšetřován STB.

01. 01. 1953 úředně penzionován. V době nezařazení se věnoval své rodné obci.

1954 - 1958 byl náčelníkem Vojenské akademie velitelského směru v Praze.

30. 04. 1959 byl penzionován.

1948 - 1968 byl nepřetržitě poslancem Národního shromáždění za některý z okresů Českomoravské vysočiny.

30. 03. 1968 Národní shromáždění ho zvolilo za prezidenta republiky.

23. 08. 1968 vedl delegaci na moskevské jednání, odkud se delegace, rozšířena o zadržené politiky, vrátila v ranních hodinách 26. srpna.

V roce 1975 L. Svoboda onemocněl a přestal vykonávat funkci prezidenta.

20. 09. 1979 Ludvík Svoboda zemřel.