Okupace a odchod do emigrace
Sem vložte podnadpis

Dne 15. březen 1939, okupace zbytku republiky a oddělení Slovenska od Čech a Moravy, dovršila tragedii Československé republiky. Ludvík Svoboda se bezprostředně po okupaci zapojil do organizování vojenského odboje Obrana národa na východní Moravě. Tak jako všichni důstojníci armády byl penzionován a bylo mu nabídnuto dobře placené místo správce octárny v Bzenci. On však viděl své uplatnění v aktivním odboji za osvobození Československa.

Jako profesionální voják byl připraven plnit svou povinnost, obětovat vše pro vlast. Doma mu hrozilo zatčení gestapem a nemohl by se uplatnit v odboji. Se souhlasem vedení Obrany národa se rozhodl odejít do zahraničí, kde se začalo organizovat zahraniční dobrovolnické vojsko. V pondělí 5. června 1939 odešel z domu, provázen ujištěním své manželky Ireny: "Neboj se o nás, mnoho štěstí tobě i ostatním, vrať se nám zdráv. Budu se za vás všechny v zahraničí modlit." Po přechodu hranic do Polska, za pomoci ostravské odbojové skupiny a železničářů, se přihlásil v Krakově na československém konzulátu jako dobrovolník do československé vojenské skupiny, která se zde krátce před tím založila. Byl 310. dobrovolníkem.

Situace v Polsku byla pro emigranty složitá. Konzulát neměl pro jednotku finanční prostředky, byly potíže s ubytováním a stravou. Nebylo jasné, za jakých podmínek a zda vůbec budou polské úřady ochotné organizaci vojenské jednotky povolit. Teprve po napadení Polska Německem, 3. září 1939, polský prezident podepsal dekret povolující ustanovení vojenské jednotky, jíž určil název Český a slovenský legion v Polsku, název respektující rozdělení Československa.

V této počáteční době zahraničního odboje, panovaly ještě rozpory uvnitř československé emigrace. Bylo zapotřebí sjednotit a formulovat politické cíle zahraničního odboje, ustanovit jednotné vedení, jež by sjednotilo různé politické proudy. Některé osobnosti se nechtěly podřídit jednotnému vedení organizovanému Dr. Edvardem Benešem v Londýně. V Polsku to byl armádní generál Lev Prchala. Ludvík Svoboda jednoznačně zastával názor, že svár politických proudů a názorových koncepcí musí v dané chvíli ustoupit do pozadí, že jediným vůdcem československého odboje, domácího i zahraničního, musí být Dr. Edvard Beneš, který měl, podle něho, největší politické zkušenosti a mezinárodní autoritu. Sám Ludvík Svoboda využíval svou autoritu uvnitř vojenské skupiny, aby tuto zásadu prosadil. Kromě toho vynakládal maximální úsilí na to, aby působil na generála Prchalu, legionáře, se kterým se znal z Užhorodu, aby tento vysoký vojenský hodnostář nebyl pro zahraniční odboj ztracen a uznal Dr. Beneše jako představitele a hlavu čs. odboje v zahraničí. Generál Prchala měl velmi blízko k polským beckovským, nacionalistickým kruhům. Teprve po té, když generál Prchala, po napadení Polska Německém formálně uznal Dr. Beneše, byl jmenován velitelem ustanoveného Legionu v Polsku. Jeho působení bylo však jen několikadenní. Objevil se u "Legionu" v místě jeho soustředění na severovýchodě Polska v Lešné 7. září, a 17. září se vzdálil. aniž by zanechal jakékoliv instrukce a se svou manželkou a synem odejel vlastním autem k rumunským hranicím.

Ludvík Svoboda přesto, že měl své výhrady k prezidentu Benešovi pokud šlo o Mnichov, vysoce ho oceňoval. Po celou dobu svého působení vedl jednotku k tomu, aby Edvarda Beneše respektovala jako hlavu odboje a státu v exilu a tím jako vrchního velitele.

Až do napadení Polska německou armádou 1. září 1939 byla vojenská jednotka v Krakově průchozí stanicí pro důstojníky a vojáky, pro dobrovolníky, kteří se hlásili do vojenského odboje. Byli odesílání do Francie, kde se předpokládalo, že se vytvoří československá armáda, která bude bojovat v případě napadení Francie. Zejména o letce měla Francie zájem. Ostatní vojáci vstupovali do cizinecké legie. Z Krakova bylo vypraveno do Francie 1212 osob v 6 transportech, z toho 477 letců. Do polského letectva vstoupilo 93 čs. letců. Po napadení Polska německou armádou mohla do bojů na jeho území zasáhnout jen malá skupina letců a malý útvar při protiletecké obraně Tarnopolu. Polsko bylo bleskově poraženo. Dne 1. září bylo napadeno a 17. září československá vojenská jednotka (tzv. legion), aby unikla zajetí německými vojsky, se vydala na pochod vstříc Rudé armádě postupující na západ.