Životopis v datech

25. 11. 1895 se narodil Ludvík Svoboda, v Hroznatíně na Českomoravské vysočině.

1909 - 1912 studoval na Zemské hospodářské škole ve Velkém Meziříčí

28. 8. 1914 vypukla první světová válka

15. 3. 1915 byl odveden u okresního doplňovacího velitelství ve Velkém Meziříčí a jako vojín (v němčině infanterist) k pevnostnímu dělostřelectvu do Korutan. Následně byl přeřazen do c. a k. pěšího pluku č. 81 v Jihlavě.

11. 6. 1915 odjíždí s plukem na ruskou frontu do Haliče. Byl zařazen do 11. kompanie 81. pěšího pluku.

Červen - září 1915 získal hodnost svobodníka (v němčině gefreiter) a posléze desátníka (v němčině korporal).

8. 9. 1915 v hodnosti desátníka přešel do ruského zajetí.

5. 8. 1916 se v Kyjevě přihlásil do československých legií.

7. 9. 1916 byl zařazen k 1. čs. střeleckému pluku.

26. 10. 1916 byl přidělen do 12. roty III. Praporu.

27. 10. - 26. 12. 1916 absolvoval poddůstojnickou školu při štábu 1. čs. střelecké brigády s velmi dobrým prospěchem.

1. 1. 1917 byl ustanoven velitelem družstva a později čety.

5. 1. 1917 přestoupil na pravoslaví.

25. 2. 1917 byl povýšen na desátníka.

27. 3. 1917 byl přeřazen do 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova.

Od 30. 3. 1917 byl zařazen do 7. roty II. praporu 3. čs. střeleckého pluku.

25. 4 - 24. 5. 1917 byl dočasně přidělen do 2. čs. střeleckého pluku.

31. 5. 1917 byl povýšen na četaře.

1. - 2. 7. 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova.

8. - 13. 3. 1918 se zúčastnil bitvy u Bachmače.

21. 8. 1918 Byl jmenován praporčíkem (s účinností od 1. 8. 1918).

31. 8.1918 Byl vyznamenán křížem sv. Jiří (III. stupeň).

28. 9. 1918 byl ustanoven velitelem 7. roty 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. 

11. 11. 1918 končí první světová válka

6. 1. 1919 povýšen do hodnosti podporučíka.

6. 2. 1919 povýšen do hodnosti poručíka.

4. 4. 1919 ustanoven velitelem 5. roty 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Tuto funkci zastával nepřetržitě až do návratu do vlasti (28. 6 - 24. 8. 1919 a 11 - 23. 5. 1920 přechodně velel celému II./3. střeleckému praporu)

16. 8. 1919 povýšen do hodnosti kapitána.

13. 4. 1920 odplouvá s 20. transportem z Vladivostoku přes San Francisco, Panamu, americký Norfolk do Terstu.

14. 8. 1920 se vrací do Kroměříže, demobilizuje a ujal se svého rodného hospodářství v Hroznatíně.

3. 11. 1920 na vlastní žádost odchází do zálohy.

23. 10. 1921 je mobilizován jako velitel roty v souvislosti s pokusem excísaře Karla Habsburského o znovuzískání trůnu v Maďarsku.

1. 11. 1921 byl na vlastní žádost přijat jako důstojník z povolání ke službě v čs. armádě. Nastoupil do 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži jako velitel 12. kulometné roty III. praporu.

30. 12. 1922 povýšen do hodnosti štábního kapitána.

Květen 1923 přeložen k pěšímu pluku 36. v Užhorodu na Podkarpatské Rusi, kde působil jako velitel kulometné roty.

11. 6. 1923 uzavřel sňatek se slečnou Irenou Stratilovou, dcerou mlynáře z Cvrčovic. 

Koncem 1923 se začal učit maďarský jazyk.

15. 5. 1924 se manželům Svobodovým narodil syn Miroslav.

1924 absolvoval kurz pro důstojníky kulometných rot pěšího vojska v Košicích a ekvitační kurz pro důstojníky pěchoty u Zemského vojenského velitelství v Užhorodu.

4. 12. 1925 se manželům Svobodovým narodila dcera Zoe.

Duben - červen 1927 absolvoval střelecký kurz v Učilišti pro pěší vojsko v Milovicích.

Červenec 1927 jmenován zástupcem velitele praporu.

Léto 1928 byl na zkušené u dělostřeleckého pluku 12.

4. 7. 1929 povýšen na majora pěchoty.

Září či říjen 1929 skládá na bratislavské univerzitě státní zkoušku z maďarského jazyka a literatury.

15. 6 - 15 . 7. 1931 byl na zkušené u leteckého pluku 3 v Piešťanech.

Září 1931 jmenován profesorem maďarštiny na Vojenské akademii v Hranicích, kam se i s rodinou stěhuje.

15. 9. 1931 - 14. 7. 1934 vyučoval maďarštinu ve Vojenské akademii v Hranicích.

Červenec 1934 převelen do Kroměříže kam se i s rodinou stěhuje. U 3. pěšího pluku působil ve funkci zástupce velitele praporu.

16. 10. 1934 - 16. 2. 1935 absolvoval kurz pro velitele vojskových tělesa oddílů.

17. 2 - 31. 7. 1935 zastával funkci zástupce pobočníka velitele 14. pěší brigády dislokované v Kroměříži.

1. 10. 1936 byl jmenován zatímním velitelem praporu.

1. 1. 1937 povýšen na podplukovníka pěchoty.

Květen - září 1938 byl velitelem náhradního praporu a současně mobilizační referent pluku. 

13. - 27. 9. 1938 organizuje mobilizaci záložníků u 3. pluku a staví 53. pěší pluk.

27. 9. 1938 na vlastní žádost odchází jako velitel 1. praporu a zástupce velitele 53. pěšího pluku na hranice bránit republiku.

29. 9. 1938 zaujímá s praporem obrané pozice u Dolních Kounic (v podřízenosti 6. divize).

30. 9. 1938 Mnichovská konference a kapitulace Československa.

13. 10. 1938 se vrací se svým plukem do Kroměříže.

15. 3. 1939 okupace Česko-Slovenska hitlerovským Německem.

Březen - červen 1939 podílel se na vytváření ilegální vojenské organizace Obrany národa na východní Moravě.

5. 6. 1939 odešel do Polska přes hranice v okolí Ostravy.

11. 6. 1939 se hlásí na čs. konzulátu v Krakově do vojenské jednotky.

19. 6. 1939 se jako hodnostně a služebně nejstarší ujímá velení tvořící se zahraniční vojenské dobrovolecké jednotky.

21. 6. 1939 ze skupiny organizuje jeden pěší prapor, dělostřelecký oddíl a leteckou peruť.

červen - srpen 1939 organizuje celkem čtyři transporty (25. 7; 28. 7; 16. 8. a 21. 8.)  čs. vojáků do Francie.

1. 9. 1939 vypukla druhá světová válka

3. 9. 1939  polský prezident podepsal dekret povolující ustanovení čs. vojenské jednotky pod názvem "Český a slovenský legion v Polsku".

18. 9. 1939 po pádu Polska převedl vojenskou jednotku do Sovětského svazu, kde požádal o azyl.

22. 9. 1939 přejmenoval jednotku na "Východní skupina československé armády za hranicemi". 

20. 9. 1939 - 17. 10. 1939  byla skupina internována v Kamenci Podolském.

17. 10. 1939 - 5. 11. 1939 byla skupina internována v Olchovci.

7. 11. 1939- 22. 3. 1940 byla skupina internována v táboře NKVD u osady Jarmolince.

31. 12. 1939 přijíždí poprvé do Moskvy.

1. 4. 1940 - 18. 6. 1940 byla skupina internována v táboře NKVD v Orankách.

20. 6. 1940 - 12. 11. 1941 byla skupina internována v táboře NKVD v Suzdalu.

14. 7. 1940 přijíždí poprvé do Istanbulu a navazuje spojení s Londýnem.

2. 10.1940 předkládá návrh na spolupráci sovětskému velvyslanci v Istanbulu.

16. 10. 1940 setkává se s plk. gšt. Heliodorem Píkou.

9. 11. 1940 odjíždí z Istanbulu zpět do Moskvy.

21. 6. 1941 Nacistické Německo napadlo Sovětský svaz.

18. 7. 1941 byla podepsána Československo - Sovětská dohoda

Z 9. na 10. 9. 1941 přistává výsadek S1/R u Dřínova.

13. 11. 1941 utíká Irena Svobodová s dětmi z domu a ukrývají se.

14. 11. 1941 - 22. 1. 1942 byla skupina internována v Orankách.

Únor 1942 začal formovat v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR.

7. 3. 1942 je popraven Miroslav Svoboda v koncentračním táboře Mauthausen.

1. 9. 1942 byl povýšen na plukovníka.

30. 1. 1943 prapor odejel na frontu pod velením plk. L. Svobody.

8. 3. 1943 začal se boj u Sokolova a dalších střetnutí s německými vojsky na tomto úseku fronty.

Duben - září 1943 budovala se 1. československá samostatná brigáda, která byla nasazena do bojů za osvobození Kijeva a Pravobřežní Ukrajiny. Po ukončení těchto bojů byla brigáda přeorganizována v 1. československý armádní sbor.

3. 12. 1943 povýšen na brigádního generála

6. 10. 1944 sbor se zúčastnil bojů v Karpatsko - dukelské operaci a 6. října si probojoval cestu přes státní československé hranice.

28. 10. 1944 povýšen na divizního generála. 

4. 4. 1945 byl jmenován ministrem národní obrany v Košické vládě. 

1. 8. 1945 povýšen na armádního generála.

11. 10. 1948 vstoupil do KSČ.

25. 04. 1950 byl odvolán z funkce ministra národní obrany a jmenován předsedou Státního výboru pro sport a tělovýchovu a náměstkem předsedy vlády.

8. 9. 1951 byl odvolán z funkce předsedy Státního výboru pro sport a tělovýchovu a náměstka předsedy vlády.

Listopad - prosinec 1952 zadržen a vyšetřován STB.

1. 1. 1953 úředně penzionován. V době nezařazení se věnoval své rodné obci.

1954 - 1958 byl náčelníkem Vojenské akademie velitelského směru v Praze.

30. 4. 1959 byl penzionován.

1948 - 1968 byl nepřetržitě poslancem Národního shromáždění za některý z okresů Českomoravské vysočiny.

30. 3. 1968 Národní shromáždění ho zvolilo za prezidenta republiky.

23. 8. 1968 vedl delegaci na moskevské jednání, odkud se delegace, rozšířena o zadržené politiky, vrátila v ranních hodinách 26. srpna.

V roce 1975 L. Svoboda onemocněl a přestal vykonávat funkci prezidenta.

20. 9. 1979 Ludvík Svoboda zemřel.

17. 7. 1980 umírá Irena Svobodová.