Životopis v datech

25. 11. 1895 Ludvík Svoboda se narodil v Hroznatíně na Českomoravské vysočině.

1909 - 1912 studoval na Zemské hospodářské škole ve Velkém Meziříčí

15. 3. 1915 byl odveden u okresního doplňovacího velitelství ve Velkém Meziříčí a jako vojín (Infanterist)  zařazen do c. a k. pěšího pluku č. 81 v Jihlavě

květen 1915 byl odeslán na ruské bojiště. Získal hodnost svobodníka (Gefreiter) a posléze desátníka (Korporal).

7. 8. 1915 V hodnosti desátníka (jako velitel družstva) přešel do ruského zajetí.

7. 8. 1917 vstoupil do československých legií a stal se velitelem družstva 12. roty III. praporu 1. čs. Střeleckého pluku.

27. 3. 1917 byl převelen k 10. rotě 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. V řadách této jednotky se zúčastnil slavných bitev legií u Zborova a Bachmače proti rakouské a německé armádě i následného vyčerpávajícího tarnopolského ústupu. Zúčastnil se bojů o trans sibířskou magistrálu proti Rudé armádě.

21. 8. 1918 povýšen do hodnosti praporčíka.

Září 1918 ustanoven velitelem  7. roty 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova.

6. 1. 1919 povýšen do hodnosti podporučíka.

6. 2. 1919 povýšen do hodnosti poručíka.

4. 4. 1919 ustanoven velitelem 5. roty 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Tuto funkci zastával nepřetržitě až do návratu do vlasti (28. 6 - 24. 8. 1919 a 11 - 23. 5. 1920 přechodně velel celému II./3. střeleckému praporu) 

16. 8. 1919 povýšen do hodnosti kapitána.

Září 1920 vrací se do Československa, demobilizuje a ujal se svého rodného hospodářství. 

3. 11. 1920 na vlastní žádost odchází do zálohy.

23. 10. 1921 je mobilizován v souvislosti s pokusem excísaře Karla Habsburského o znovuzískání trůnu v Maďarsku. 

1. 11. 1921 byl na vlastní žádost přijat jako důstojník z povolání ke službě v čs. armádě. Nastoupil do 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži jako velitel 12./3. (kulometné) roty jeho III. praporu

30. 12. 1922 povýšen do hodnosti štábního kapitána.

11. 6. 1923 uzavřel sňatek se slečnou Irenou Stratilovou, dcerou mlynáře z nedalekých Cvrčovic. 

Květen 1923 přeložen k pěšímu pluku 36. v Užhorodu na Podkarpatské Rusi, kde působil jako velitel kulometné roty. 

5. 5. 1924 se manželům Svobodovým narodil syn Miroslav.

1924 absolvoval kurz pro důstojníky kulometných rot pěšího vojska v Košicích a ekvitační kurz pro důstojníky pěchoty u Zemského vojenského velitelství v Užhorodu.

4. 12. 1925 se manželům Svobodovým narodila dcera Zoe.

Duben - červen 1927 střelecký kurz v Učilišti pro pěší vojsko v Milovicích.

Červenec 1927 jmenován zástupcem velitele praporu.

Léto 1928 byl na zkušené u dělostřeleckého pluku 12.

4. 7. 1929 povýšen na majora pěchoty.

1929 učí se maďarsky a skládá na bratislavské univerzitě státní zkoušku z maďarského jazyka a literatury.

15. 6 - 15 . 7. 1931 byl na zkušené u leteckého pluku 3 v Piešťanech.

Září 1931 jmenován profesorem maďarštiny na Vojenské akademii v Hranicích, kam se i s rodinou stěhuje.

15. 09. 1931 - 14. 07. 1934  vyučoval maďarštinu ve Vojenské akademii v Hranicích.

Červenec 1934 převelen do Kroměříže kam se i s rodinou stěhuje. U pěšího pluku 3 postupně prošel funkcemi zástupce velitele praporu, zatímního velitele praporu a velitele náhradního praporu.

17. 2 - 31. 7. 1935 zastával funkci zástupce pobočníka velitele 14. pěší brigády dislokované v Kroměříži)

16. 10. 1934 - 16. 2. 1935 absolvoval kurz pro velitele vojskových tělesa oddílů. 

1. 1. 1937 povýšen na podplukovníka pěchoty.

Květen - září 1938 byl velitelem náhradního praporu a současně mobilizační referent pluku. Po splnění mobilizačního úkolu v září 1938, na vlastní žádost odešel jako velitel polního praporu na hranice bránit republiku.

15. 03. 1939 okupace Česko-Slovenska. Po okupaci Československa hitlerovským Německem se L.S. podílel na vytváření ilegální vojenské organizace Obrany národa na východní Moravě.

05. 06. 1939 odešel do Polska přes hranice v okolí Ostravy. 

10. 6. 1939 se hlásí na čs. konzulátu v Krakově do vojenské jednotky a jako hodnostně a služebně nejstarší se ujímá velení tvořící se zahraniční vojenské dobrovolecké jednotky.

18. 09. 1939 po pádu Polska převedl vojenskou jednotku do Sovětského svazu, kde požádal o azyl.

Únor 1942 začal organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR.

30. 01. 1943 prapor odejel na frontu pod velením plk. L. Svobody.

08. 03. 1943 začal se boj u Sokolova a dalších střetnutí s německými vojsky na tomto úseku fronty.

Duben - září 1943 budovala se 1. československá samostatná brigáda, která byla nasazena do bojů za osvobození Kijeva a Pravobřežní Ukrajiny. Po ukončení těchto bojů byla brigáda přeorganizována v 1. československý armádní sbor.

03. 12. 1943 povýšen na brigádního generála

06. 10. 1944 sbor se zúčastnil bojů v Karpatsko - dukelské operaci a 6. října si probojoval cestu přes státní československé hranice.

04. 04. 1945 byl jmenován ministrem národní obrany v Košické vládě.

10. 05. 1945 povýšen na divizního generála.

01. 08. 1945 povýšen na armádního generála.

11. 10. 1948 vstoupil do KSČ.

25. 04. 1950 byl odvolán z funkce ministra národní obrany a jmenován předsedou Státního výboru pro sport a tělovýchovu a náměstkem předsedy vlády.

08. 09. 1951 byl odvolán i z této funkce.

Listopad - prosinec 1952 zadržen a vyšetřován STB.

01. 01. 1953 úředně penzionován. V době nezařazení se věnoval své rodné obci.

1954 - 1958 byl náčelníkem Vojenské akademie velitelského směru v Praze.

30. 04. 1959 byl penzionován.

1948 - 1968 byl nepřetržitě poslancem Národního shromáždění za některý z okresů Českomoravské vysočiny.

30. 03. 1968 Národní shromáždění ho zvolilo za prezidenta republiky.

23. 08. 1968 vedl delegaci na moskevské jednání, odkud se delegace, rozšířena o zadržené politiky, vrátila v ranních hodinách 26. srpna.

V roce 1975 L. Svoboda onemocněl a přestal vykonávat funkci prezidenta.

20. 09. 1979 Ludvík Svoboda zemřel.