Životopis v datech

25. 11. 1895 Ludvík Svoboda se narodil v Hroznatíně na Českomoravské vysočině.

1909 - 1912 studoval na Zemské hospodářské škole ve Velkém Meziříčí

15. 3. 1915 byl odveden u okresního doplňovacího velitelství ve Velkém Meziříčí a jako vojín zařazen do c. a k. pěšího pluku č. 81 v Jihlavě.

11. 06. 1915 byl odeslán na ruské bojiště. 

09. 09. 1915 přešel do ruského zajetí.

Září 1916 vstoupil do československých legií. Zúčastnil se slavných bitev legií u Zborova a Bachmače proti rakouské a německé armádě a bojů o trans sibířskou magistrálu proti Rudé armádě. Postupně velel družstvu, četě, rotě a praporu.

2. 7. 1917 se zúčastnil slavné bitvy u Zborova i následného vyčerpávajícího tarnopolského ústupu. 

21. 8. 1918 povýšen do hodnosti praporčíka.

Září 1918 ustanoven velitelem  7. roty pluku.

6. 1. 1919 povýšen do hodnosti podporučíka.

6. 2. 1919 povýšen do hodnosti poručíka.

4. 4. 1919 ustanoven velitelem 5. roty pluku.

16. 8. 1919 povýšen do hodnosti kapitána.

Září 1920 vrátil se do Československa v hodnosti kapitána, demobilizoval a ujal se svého rodného hospodářství.

3. 11. 1920 na vlastní žádost odchází do zálohy.

23. 10. 1921 - 10. 01. 1923 vrátil se do nově se budující armády, nastoupil do 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži. Prošel řadou funkcí. V hodnosti kapitána velel kulometné rotě 3. pěšího pluku. Povýšen na štábního kapitána.

01. 05. 1923 - 14. 04. 1931 na Podkarpatské Rusi sloužil u 36. pěšího pluku, kde byl velitel kulometné roty, později zástupcem velitele praporu v hodnosti štábního kapitána.

15. 09. 1931 - 14. 07. 1934 povýšen na majora, vyučoval maďarštinu ve Vojenské akademii v Hranicích.

15. 07. 1934 opět nastoupil do svého mateřského pluku v Kroměříži v hodnosti podplukovníka.

Květen - září 1938 byl velitelem náhradního praporu. Po splnění mobilizačního úkolu, na vlastní žádost odešel jako velitel polního praporu na hranice bránit republiku.

15. 03. 1939 okupace Česko-Slovenska. Po okupaci Československa hitlerovským Německem se L.S. podílel na vytváření ilegální vojenské organizace Obrany národa na východní Moravě.

05. 06. 1939 odešel do Polska přes hranice v okolí Ostravy. V Krakově převzal velení tvořící se zahraniční vojenské dobrovolecké jednotky.

18. 09. 1939 po pádu Polska převedl vojenskou jednotku do Sovětského svazu, kde požádal o azyl.

Únor 1942 začal organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR.

30. 01. 1943 prapor odejel na frontu pod velením plk. L. Svobody.

08. 03. 1943 začal se boj u Sokolova a dalších střetnutí s německými vojsky na tomto úseku fronty.

Duben - září 1943 budovala se 1. československá samostatná brigáda, která byla nasazena do bojů za osvobození Kijeva a Pravobřežní Ukrajiny. Po ukončení těchto bojů byla brigáda přeorganizována v 1. československý armádní sbor.

03.12.1943 povýšen na brigádního generála

06. 10. 1944 sbor se zúčastnil bojů v Karpatsko - dukelské operaci a 6. října si probojoval cestu přes státní československé hranice.

04. 04. 1945 byl jmenován ministrem národní obrany v Košické vládě.

10. 05. 1945 povýšen na divizního generála.

01. 08. 1945 povýšen na armádního generála.

11. 10. 1948 vstoupil do KSČ.

25. 04. 1950 byl odvolán z funkce ministra národní obrany a jmenován předsedou Státního výboru pro sport a tělovýchovu a náměstkem předsedy vlády.

08. 09. 1951 byl odvolán i z této funkce.

Listopad - prosinec 1952 zadržen a vyšetřován STB.

01. 01. 1953 úředně penzionován. V době nezařazení se věnoval své rodné obci.

1954 - 1958 byl náčelníkem Vojenské akademie velitelského směru v Praze.

30. 04. 1959 byl penzionován.

1948 - 1968 byl nepřetržitě poslancem Národního shromáždění za některý z okresů Českomoravské vysočiny.

30. 03. 1968 Národní shromáždění ho zvolilo za prezidenta republiky.

23. 08. 1968 vedl delegaci na moskevské jednání, odkud se delegace, rozšířena o zadržené politiky, vrátila v ranních hodinách 26. srpna.

V roce 1975 L. Svoboda onemocněl a přestal vykonávat funkci prezidenta.

20. 09. 1979 Ludvík Svoboda zemřel.