Prezidentem republiky
Normalizace
Brzy se ukázalo, že pro Ludvíka Svobodu přinesla tato změna postupně umrtvení jeho dosavadního politického vlivu a vykázání jeho působení do limitů ústavně vytyčených pravomocí. Vztahy mezi oběma muži postupně ochabovaly, zvláště když Husák začal energicky uplatňovat ústavně zakotvenou vedoucí úlohu strany ve všech směrech. Své ambice hrát v Československu prim prosazoval natolik, že prezident republiky se stal druhořadým, podřízeným partnerem. Na pokyn G. Husáka, na začátku roku 1970 byl rozpuštěn dokonce prezidentův poradní sbor z předních odborníků. Normalizace systematicky pohřbívala jednu obrodnou vymoženost za druhou. Když byly počátkem roku 1970 zahájeny stranické a pracovní prověrky, byli již hlavní představitelé demokratizačního programu zbaveni všech funkcí a řídících postavení. Prověrkovým komisím nestačilo potrestat reformní elitu, dokázaly vyloučit nebo vyškrtnout ze strany přes 400 000 dalších komunistů, politicky angažovaných a odborně vyspělých lidí. Ani Husák si původně takový kádrový masakr nepřál. Také L. Svoboda, dotčený masovou likvidací intelektuálních elit, neuspěl ve snaze někoho z postižených uchránit. Prezident Svoboda nemohl proces normalizace ovlivnit, i když byl formálně přizván do politbyra KSČ. Ideologičtí fundamentalisté opět začali střežit "čistotu" zveřejňovaných názorů. Neobstály ani paměti prezidenta, bylo zakázáno nové vydání prvního dílu a do stoupy přišel i připravovaný druhý díl Cestami života.
V roce 1973, 22. března, byl Ludvík Svoboda znovu zvolen
do funkce prezidenta. Již předtím, 18. 6. 1972, ho postihla mozková příhoda.
Zdravotní potíže se opakovaly a 25. dubna 1974 byl postižen infarktem plic
(plicní embolie). Nemohl vykonávat úřad. Po návratu z nemocnice, chtěl podat
demisi. To mu nebylo umožněno.G. Husák nechtěl přijmout jeho demisi.
Zdůvodňoval, že není jasné, kdo by mohl být jeho nástupcem a že společnost není
na změnu prezidenta připravena a přijala by ji s nedůvěrou.Prezidentské
funkční období bylo však nakonec přece jen předčasně ukončeno, a to na základě
pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/75 Sb. v roce 1975. Prezidentem
byl zvolen G. Husák. Funkce
hlavy státu byla opět spojena s nejvyšší funkcí v KSČ. Došlo tak opět ke
kumulaci obou nejvyšších funkcí - stranické a státní, v roce 1968 tolik
kritizované.