První světová válka

Boje o sibiřskou magistrálu a návrat do vlasti

V době bojů čs. legií s bolševiky se zúčastnil většiny krvavých srážek, v nichž jeho pluk bojoval v rámci Čeljabinské, Uralské a Jekatěrinburské skupiny. Podílel se na dobytí Čeljabinska, Trojicka, Zlatoustu i Jekatěrinburgu, později také ochrany magistrály v okolí Irkutsku.

Dne 21. srpna 1918 byl jmenován praporčíkem (s účinností od 1. srpna 1918). Dne 31. srpna 1918 byl vyznamenán křížem sv. Jiří (III. stupeň). Dne 6. února 1919 byl jmenován poručíkem a 16. srpna 1919 byl jmenován kapitánem.

V důsledku konfliktu s Rudou armádou se legie do konce 1. světové války z Ruska nedostaly a tím nedosáhly ani svého původního a hlavního cíle, zúčastnit se bojů proti Němcům a Rakušanům na francouzské frontě. Ještě celé dva roky po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 trvalo, než opustil poslední transport s československými legionáři Vladivostok. Bylo to 2. září 1920.

Domů se kapitán Ludvík Svoboda vracel 20. transportem na lodi USAT Mount Vernon. Z Vladivostoku vypluli 13. dubna 1920 a plavili se přes japonský přístav Muroran na ostrově Hokkaidó, americké San Francisco, Panamský průplav, americký Newport News a Norfolk, odkud pokračovali na lodi USAT America do Terstu, kam dopluli 9. srpna 1920. Z Terstu pokračovali do konečné stanice Kroměříž, kam dorazili 14. srpna a Kroměříž se stala posádkovým městem 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova. (Legionářský směr, Speciál transporty z Ruska. ČsOL, Praha, 2020, s. 58 - 59)

První světová válka byla historickým přelomem pro osudy celého lidstva, a proto se odrazila i v osudech našeho národa a tehdejší mladé generace. Boj našich legií, ať již v Rusku, ve Francii, Itálii či Srbsku, sehrál důležitou úlohu při vzniku samostatného československého státu, byl projevem nezdolné vůle národa žít v samostatném státě, kterou mezinárodní společenství nakonec vzalo na vědomí a respektovalo.

Legionáři poznali občanskou válku v Rusku, která přinesla lidem mnohá utrpení a do níž byli proti své vůli vtaženi. Ludvík Svoboda byl vždy proti jednostranné a účelové interpretaci historických okolností, za nichž byly legie vtaženy do ozbrojeného konfliktu se Sověty. Proto také názory k této otázce zahrnul do svých dvousvazkových pamětí Cestami života.

Právě v historické úloze legií při vzniku našeho státu čerpali ve druhé světové válce vojáci zahraničního odboje vzor a zkušenosti.


Tvrzení, které se objevilo u ruského autora L. I. Šinkareva (Orig.: Ja eto vsjo počti zabyl, 2008. Všecko jsem skoro zapomněl ... :(pokus o psychologickou skicu událostí v Československu 1968, Akropolis 2009), že Ludvík Svoboda byl v době legií pobočníkem "bílého" generála Diterixe v době přítomnosti intervenčních vojsk na Rusi, je vykonstruované. Ze Služebního výkazu z legií vyplývá, že působil pouze u čs. legií.