Budování Československa

Profesorem na Vojenské akademii v Hranicích

Ve vojenské akademii působil od 15. 9. 1931 do 14. 7. 1934. V té době akademici museli zvládnout kromě němčiny i maďarštinu natolik, aby se mohli domluvit s vojáky německé a maďarské národnosti, kteří přicházeli do armády. Učebnice pro potřeby budoucích důstojníků nebyla a tak spolu s majorem Krakovským vypracovali Praktickou učebnici maďarského jazyka pro vojenskou akademii (1932).

V Hranicích se znovu setkal se svými druhy z legií - Karlem Klapálkem a Bohumilem Bočkem.

Příznačné pro L. Svobodu bylo, že se vždycky zajímal o veřejný život a účastnil se ho. Zajímal se o vývoj mezinárodního dění, zejména z hlediska postavení Československé republiky a její bezpečnosti. Z tohoto hlediska byl výjimkou mezi ostatními důstojníky, a tak ho poznali i jeho studenti. Vedl je k četbě novin a k zájmu o mezinárodní dění a vnitropolitické události (L. Svoboda: Cestami života I. Orego 1996, s. 58). Generál Boček na Svobodovu pedagogickou práci vzpomínal v roce 1945:

V Akademii v Hranicích nezůstával jen profesorem maďarského jazyka. Živě se zajímal o ostatní předměty, sledoval a účastnil se výcviku, taktických cvičení, zahloubal se do válečných dějin a zúčastňoval se velitelských cvičení při každé možné příležitosti. Svoje profesorské poslání chápal jinak než mnozí ostatní. V hodinách maďarštiny probíral s akademiky státně politické i jiné otázky, které jak správně vystihl, patří do všeobecného vzdělání důstojníka. Učil myslet své podřízené státně politicky v době, kdy tyto snahy byly v nesouladu s tím, co nařizovali tehdejší vedoucí armádní činitelé.
(B. Boček, Svobodné noviny, Praha 25. 11. 1945 )

L. Svoboda nepatřil k těm, kteří ve štábech uvažovali o využití vojáků a výzbroje v nových válečných střetech, ale své postavení velitele chápal jako poslání muže odpovědného za větší kolektiv mladých lidí. Jako velitel se do velké míry stává vychovatelem mladých mužů, které měl vést k poznání a pochopení jejich úlohy jako vojáků - občanů svobodné republiky.

V roce 1934 byl v hodnosti majora převelen do Kroměříže na místo zástupce velitele praporu ke svému mateřskému 3. pluku Jana Žižky z Trocnova.

Již v Hranicích se manželé Svobodovi rozhodli, že si v Kroměříži postaví rodinný domek. Doufali, že se tam usídlí a dožijí do penze. Dvougenerační dvoupatrový dům se zahrádkou byl do konce roku 1933 hotový, a tak z Hranic se Svobodovi stěhovali do vlastního domu v Divišově ulici č. 39 (dnes ulice Gen. Svobody č. 35) v sousedství Květné zahrady.